Renovace dřevěných podlah, renovace parket a voda nezbytná v podlahových potěrech může být příčinou poruch nášlapných vrstev podlah. Poruchy podlah způsobené vlhkostí vznikají zčásti díky návrhu potenciálně rizikových konstrukcí, z části díky nesprávnému provedení detailů, či podvolení se tlaku na zkrácení nutných technologických přestávek.

Broušení a renovace parket Praha

Renovace dřevěných podlah a dřevěných parket, nátěry a voda jsou spojení nádoby, jelikož voda je nutnou součástí většiny stavebních materiálů. V případě podlah jde zejména o potěry, ať již cementové nebo anhydritové. Potěry pak jsou nejčastější variantou nosné vrstvy podlahy, díky vynikající tvarové přizpůsobivosti, dobrým mechanickým vlastnostem i příznivé ceně. Voda umožňuje práci s těmito materiály ve formě tekutiny a vytváření monolitické konstrukce, tj. jednoduchou přepravu čerpáním, snadné vyplnění předepsaného objemu a urovnání povrchu a další technologické výhody. Voda je však nezbytná i pro vlastní tvrdnutí obou materiálů.

Cementový potěr tvrdne díky hydrataci cementu, tj. jeho reakci s vodou. Jedná se o chemicky poměrně složitý proces, jak co do množství probíhajících reakcí jednotlivých slínkových minerálů, tak i co do časového průběhu. Teoretické práce ji obvykle dělí na několik po sobě jdoucích fází. Pro účel tohoto článku je důležité si připomenout pouze několik faktů. Prvním je skutečnost, že tuhnutí, tedy přechod z kapalného do pevného skupenství, které nastává cca po 24 hodinách, je jednou z teprve počátečních fází hydratace. K dominantnímu nárůstu pevnosti betonu (cementového potěru) dochází až následně, tedy v době, kdy materiál má již pevné skupenství. Obvykle se doba do 28 dní popisuje jako zrání a později jako dozrávání.

Druhým faktem k připomenutí pak je skutečnost, že hydratace cementu se zastaví v okamžiku, kdy jsou spotřebovány materiály, které do ní vstupují, nebo pokud se nepříznivě změní podmínky. Spotřebování veškerého cementu je teoreticky ideálním stavem, kdy je cement ve směsi maximálně využit. Příkladem nedostatku vody může být příliš rychlé vyschnutí materiálu a nepříznivými podmínkami například pokles teploty pod +5 °C. Pokud tedy beton (cementový potěr) vyschne příliš brzy, nedojde k využití všeho pojiva a výsledné vlastnosti zatvrdlého materiálu budou pravděpodobně horší, než bylo očekáváno a hlavně deklarováno a předpokládáno při dimenzování. Mimo to při rychlé ztrátě vody hrozí velké riziko vzniku trhlin od smršťování.

V případě anhydritového potěru je situace rozdílná. Anhydritové pojivo tvoří převážně bezvodý síran vápenatý (CaSO4), což je látka velmi podobná sádře (půlhydrát síranu vápenatého, CaSO4 + 1/2 H2O). Po zamíchání pojiva s vodou dochází nejprve k jeho rozpuštění. Z přesyceného roztoku následně postupně krystalizuje sádrovec (CaSO4 + 2 H2O). Krystaly postupně srůstají a vytváří pevnou strukturu. V počáteční fázi zrání je i anhydrit třeba chránit proti ztrátě vody. Následně naopak je jeho vyschnutí pozitivní, protože suchý má lepší mechanické vlastnosti.

Tvrzení, že materiál musí rychle vyschnout, aby ztvrdl, platí jen pro vzdušné vápno. To se však pro potěry nepoužívá. Pro cement to není pravda, pro anhydrit až v pozdější fázi zrání.

Broušení a renovace parket Praha

V potěru je tedy voda třeba a nelze se bez ní obejít. Na druhé straně při pokládce nášlapných vrstev je nadměrná vlhkost nežádoucí (viz tabulku 1). Může být příčinou vyboulení dřevěné podlahy či rozevírání jejích spár, příčinou vzniku puchýřů na povlakových krytinách či neprodyšných stěrkách, odlupování nášlapných vrstev od podkladu v důsledku osmotického tlaku, vzniku plísní atd.

Častou závadou dřevěných podlah, která by případně měla významný vliv i na vznik zjištěných poruch, je malá šířka spár dřevěné podlahy podél stěn. Obvykle je požadováno 1,5 mm na každý 1 metr délky podlahy, minimálně 10 mm. Původní šířku spáry podlahy bohužel již nebylo možné změřit, protože v poškozených oblastech byly parkety již opřeny o stěny, resp. pevně osazený nábytek. K tomu však mohlo dojít až krátce před poškozením podlahy, díky nabobtnání parket v důsledku vysoké vzdušné vlhkosti.

V bytovém domě o šesti nadzemních podlažích bylo prováděno posouzení poruch podlah ve dvou bytech. V bytě A došlo k vyboulení dřevěné podlahy, v bytě B pak k výraznému rozevření spár mezi dřevěnými lamelami a k tzv. „korýtkování“. K vyboulení lamel došlo pouze na jednom místě, rozevření spár a „korýtkování“ se však vyskytovalo i v jiných bytech v objektu. Posouzení bylo provedeno v bytě B, protože byl v době místních šetření volný. Místní šetření byla prováděna cca 10 měsíců po pokládce dřevěných podlah, v době, kdy byly poruchy reklamovány.

Skladba podlah v obou bytech zjištěná v sondách byla následující:

  • Nášlapná vrstva z dřevěných lamel.
  • Anhydritová deska – nosná vrstva podlahy, tloušťka cca 50 mm.
  • PE folie – separační vrstva, jejímž účelem je zabránit zatečení vody do spodních vrstev v době, kdy je anhydrit v tekutém stavu.
  • Minerální vata – tepelná a kročejová izolace, tloušťka cca 25 mm.
  • Polystyrenbeton – vyrovnávací vrstva (podle sdělení zástupce developera jsou v této vrstvě vedeny trubky vytápěcí soustavy).
  • Nosná konstrukce – železobetonová deska.

V bytě došlo k nadzdvižení lamel nášlapné vrstvy podlahy v jedné z místností, v prostoru těsně za vstupními dveřmi do místnosti. Poškození nastalo lokálně v relativně malé oblasti dvou až tří sousedních lamel. Nadzdvižené lamely znemožňují otevření dveří. Podle sdělení objednatele zprávy k této poruše ve stejném místě došlo již cca 3 měsíce před místním šetřením. Tehdy byly nadzdvižené lamely odstraněny a podlaha opravena s využitím lamel nových.

V době místního šetření byla v místnosti s poškozenou podlahou teplota vzduchu 20,1 °C a relativní vlhkost vzduchu 48,7 %. Byt byl využíván jako kancelář. Při místním šetření byla provedena v místě poruchy sonda pro stanovení vlhkosti jednotlivých materiálů. Vlhkost dřevěné lamely na jejím spodním líci byla změřena pomocí elektronického vlhkoměru Testo 606-2 a těsně po odebrání lamely z podlahy činila cca 14 % až 26 %. Nejvyšší vlhkost byla zjištěna v místě, kde došlo ke změně barevného odstínu dřeva vlivem působení vysoké vlhkosti. Nejnižší vlhkost pak byla zjištěna na místě lamely nejvzdálenější od barevně změněné oblasti.

Vlhkost anhydritu byla 1,72 %, resp. 1,42 % a vlhkost minerální vaty 12,17 % a 7,24 %. Zjištěná vlhkost anhydritové desky je příliš vysoká pro zajištění dlouhodobé trvanlivosti dřevěné podlahy. Výrazně překračuje nejvyšší dovolenou vlhkost 0,5 %. Podle sdělení zástupce podlahářské firmy bylo před pokládkou nášlapné vrstvy prováděno měření vlhkosti anhydritového potěru a zjištěné hodnoty se pohybovaly pod požadovanou maximální hodnotou 0,5 %.

Broušení a renovace parket Praha

Současně při místním šetření byla zjištěna velmi vysoká vlhkost minerální vaty, která se nachází pod anhydritovou deskou, od které je oddělena separační polyetylenovou folií. Z těchto skutečností lze odvodit, že vlhkost do anhydritové desky a následně do dřevěných lamel proniká z velmi vlhké vrstvy minerální vaty. V místě poruchy nášlapné vrstvy se pravděpodobně nachází lokální perforace polyetylenové folie, která pronikání vlhkosti umožňuje. Tomuto mechanizmu vzniku poruchy odpovídá jednak vlhkostní skvrna na spodním líci odebraných lamel i skutečnost, že ke vzniku poruchy došlo po delším časovém úseku, protože vlhkost do anhydritové vrstvy pravděpodobně proniká relativně pomalu a pokud tato vrstva není zakryta nášlapnou vrstvou, je odpařování vlhkosti z povrchu anhydritu rychlejší než pronikání vlhkosti do něj.

Tyto poruchy se u nových staveb vyskytují relativně často a jejich příčinou bývá zatečení vody do vrstvy tepelné a kročejové izolace při lití anhydritové desky v důsledku nedokonalého utěsnění separační vrstvy. V případě posuzované podlahy však nelze jako zdroj vlhkosti vyloučit ani netěsnost rozvodů vytápění, které jsou vedeny ve vrstvě polystyren betonu, umístěné pod minerální vatou. Místo zdroje vlhkosti bohužel nelze identifikovat, protože nemusí odpovídat místu vzniku poruchy v nášlapné vrstvě.

V dalším bytě bylo zjištěno, že na dvou místech v pruhu šířky cca 1,5 m v obývacím pokoji a v pruhu šířky cca 1 m, procházejícím přes chodbu a přilehlé ložnice, došlo ke zdeformování jednotlivých lamel, tzv. „korýtkování“, kdy se jednotlivé lamely prohnuly do tvaru žlábků s podélnou osou rovnoběžnou s podélnou osou lamel. Současně došlo k rozevření spár mezi jednotlivými lamelami. Při místním šetření byla teplota vzduchu v bytě cca 18 °C a relativní vlhkost vzduchu cca 34,5 %.

Byt dosud nebyl využíván a vlhkost vzduchu byla v topné sezóně nárazově zvyšována pomocí malého zvlhčovače vzduchu. V době místního šetření byl zvlhčovač vzduchu v provozu. Při místním šetření byly provedeny sondy v místě poruchy a mimo poškozené oblasti. Na odebraných vzorcích byla následně zjištěna vlhkost anhydritu a vlhkost minerální vaty. V poškozené oblasti byla vlhkost anhydritu 0,72 % a vlhkost minerální vaty 3,0 %. V místech bez výskytu poruchy „korýtkování“ byla zjištěna vlhkost anhydritu v rozmezí 0,15 % až 0,21 % a vlhkost minerální vaty 2,73 % a 7,21 %. Vlhkost anhydritové desky zjištěná v místě výskytu závady „korýtkování“ (0,72 %) překračuje nejvyšší dovolenou vlhkost 0,5 %. V místech, kde nedošlo k prohnutí dřevěných lamel, je vlhkost anhydritu naopak výrazně pod limitní hodnotou (0,15 % – 0,21 %). Zároveň byla při místním šetření v bytě zjištěna velmi nízká relativní vlhkost vzduchu (34,5 %).

Broušení a renovace parket Praha

Na základě výše uvedených skutečností je třeba za dominantní příčinu vzniku „korýtkování“ označit zvýšenou vlhkost podkladu, která způsobila nabývání spodního líce lamel. Ke zvýraznění poruchy přispěla i nízká relativní vlhkost vzduchu, která způsobuje smršťování horního líce lamel. Nízká relativní vlhkost vzduchu dominantní příčinou „korýtkování“ lamel není, protože v místech, kde vlhkost anhydritové desky není zvýšená, ke „korýtkování“ nedošlo.

Ze skutečnosti, že anhydritová deska má zvýšenou vlhkost pouze v oblastech s výskytem poškození, lze usuzovat, že v těchto místech se nachází zdroj vlhkosti, která proniká do anhydritové desky a následně do dřevěné nášlapné vrstvy. Zároveň to ukazuje, že vlhkost v anhydritové desce není pozůstatkem záměsové vody anhydritové směsi, tj, nedostatečného vyschnutí anhydritové desky před položením dřevěné nášlapné vrstvy. Tvar oblastí, kde se poškození nachází, naznačuje, že vlhkost pravděpodobně proniká ve spojích polyetylenové fólie (separační vrstvy) z níže položených vrstev minerální vaty, resp. polystyren betonu.

Při posuzování vlhkostních poměrů podlahové konstrukce je nutné vzít v úvahu rovněž vlastnosti použitých materiálů. Kladená kaučuková krytina je pro vlhkost prakticky neprostupná. Zároveň sádrovláknité desky jsou z materiálu, který relativně snadno přijímá vlhkost a jehož mechanické vlastnosti jsou při nadměrné vlhkosti zhoršené.

Na základě aktuální vlhkosti betonu a s předpokladem, že rovnovážná vlhkost betonu bude na úrovni cca 0,9 %, lze vypočítat, že z 1 m2 železobetonové stropní desky (tloušťka 300 mm) dojde k uvolnění ještě cca 23 litrů vody. Výše uvedené množství vody je přitom relativně velké ve srovnání s množstvím vody potřebným pro významné zvýšení vlhkosti kalciosulfátových desek. Např. pro dosažení vlhkosti 8 % (velmi vysoká hodnota) je třeba, aby kalciosulfátové desky přijaly 4,1 litrů vody na 1 m2 desky.

Na základě uvedených skutečností je třeba konstatovat, že nelze vyloučit možnost vzniku poruch podlahové konstrukce v důsledku vlhkosti uvolňované z železobetonové stropní desky. Ze stropní konstrukce dojde k uvolnění ještě relativně velkého množství vlhkosti. Zároveň nosná deska dvojité podlahy je vytvořena z materiálu snadno přijímajícího vlhkost a citlivého na vlhkost a navíc bude překryta prakticky vlhkotěsnou podlahovou krytinou. Je zřejmé, že skutečnost, zda v budoucnu dojde k poškození podlahové konstrukce působením vlhkosti ze stropní desky, či nedojde, bude dominantně záviset na intenzitě provětrávání vzduchové dutiny dvojité podlahy. V případě, že vzduchová dutina nebude provětrávána (nebo bude, ale s malou intenzitou), je pravděpodobnost vzniku poruch nepřijatelně vysoká.

Závěrečné shrnutí míří k faktu, že voda je nedílnou součástí mnoha rozšířených stavebních materiálů. V případě nášlapných vrstev podlah však představuje riziko pro jejich trvanlivost. Předchozí příklady z nedávné doby ukazují, že poruchy podlah způsobené vlhkostí jsou stále aktuálním problémem. Zčásti díky návrhu potenciálně rizikových konstrukcí, z části díky nesprávnému provedení detailů, či podvolení se tlaku na zkrácení nutných technologických přestávek.